Vše se odehrálo tak rychle, byly to velké shony, v deset dopoledne ale nebijí zvony…
Začnu tím, co se nám nepovedlo, respektive mě. Je pátek, časem přesně něco málo po třetí hodině odpoledne. Stavím trať s přáteli a panuje zbytečné napětí spěchu. I když jsem se snažil ho nabourat a hodit do pohody i zbylé dva pracanty, se kterými stavíme trať, nenechali se. Hlavně Tomáš. Oni tam byli dva Tomášové, takže nevědí, kterého myslím. Zatloukám dřevěné tyčky do země a kamarád nastřeluje šipky, po kterých se orientují závodníci. A v okamžiku se to stalo. Nešlo tomu předejít. Vesmír to tak chtěl. Nemohl jsem s tím nic dělat a nešlo tomu zabránit. Pouze mírnit následky, kruté následky plné krve. Kladivo mi sjelo po dřevěné tyčce a já si skřípl prst mezi ně. To snad ani rýma není tak smrtelná, jako když jsem se sedmi kapkami krve málem vykrvácel.
V pátek se vždy na všechno spěchá, místo aby si pomocníci užívali tu atmosféru, že tvoříme charitativní běžecký závod vysoké úrovně, nabízíme skvělý zážitek, možnost jak strávit pohodově polovinu soboty.
Největší zábava při v rámci příprav je vždy s Jirkou. Vše má připraveno v krabicích a boxech na jednom místě, každý rok jsem mu vypisoval procesy, co je potřeba udělat a připravit. Samozřejmě je vždy ani neotevřel, vždy mu něco uteklo a pak mě seřval, že jsem mu nezadal úkoly. Letos jsem se mu na tištěné instrukce vyprdnul a samozřejmě mě seřval, když jsem se ho zeptal, proč některé věci nejsou připraveny. Prostě zábava Ale abych byl férový, je to skvělý kamarád a pracant. Jirkova přítelkyně Hanka, půl maratonci ji potkali na trati (zapisovala a fotila běžce) vše svou ochotou a pracovitostí dorovnala.
Lucka ve spolku patří do TOP3 (ve spolku jsme 3 J), snaha o legraci, a ano, rád se směju sám. Její zvládání příprav, její práce zdravotní sestry a starání se o dva raubíře Kubíka a Máťu (mé synovce) je pro mě neuvěřitelné.
Letos jsem se odhodlal, že poběžím závod taky, i když jsem ředitel akce. Mohl jsem si to dovolit? Mohl. Letošní přípravy mě stály na stresu a práci nějaký ten kus života, o který jsem namísto odpočinku a času pro sebe přišel. A rovnou se tímto přiznávám, že to byl nejhorší nápad, co jsem mohl mít. Strašný to bylo. Celý týden před závodem jsem pro přípravy mnoho nenaspal, cca 4-5 hodin denně. Ani jsem moc dobře nejedl, i když to na mě nebylo znát, do plavek to prostě pořád není. Stres na splnění očekávání závodníků se na mě podepsal a sotva jsme vystartovali, už jsem byl bez energie. Každý krok v lese byl lepší, stín mě držel při životě. Jakmile došlo k jeho absenci, sluníčko bylo spalující a věčná žízeň zničující. Do cíle jsem se nakonec dostal, běžecký čas 5 min/km strašný. Ale byl jsem rád, že jsem to přežil.
Na akci dorazilo celkem 185 běžců, kteří se přišli utkat na trasách 6, 10 a 21 kilometrů. Rodinný běh 3,5km letos zvládlo celkem 55 tatínků, maminek, dětiček a s klidným srdcem Vám mohu sdělit, budoucích sportovních nadějí. Závodu se účastnil i pan senátor Mgr. Jan Grulich a jeho přátelé. Pana senátora jsem předběhl, jeho kolega mi bohužel utekl. Přejeme hodně energie při nezastupitelné práci v senátu.
Povedl se překonat rekord v počtu o celé 3 účastníky. Moc děkujeme za důvěru.
V letošním roce jsme charitativním závodem podpořili Leontýnku Horákovou z Vamberka. Leontýnka bojuje s Hypotonií, Westovým syndromem, mentální retardací a těžkou zrakovou vadou. V současné době jsou Leontýnce 4 roky, ale její vývoj je na úrovni šestiměsíčního dítěte. Měl jsem tu čest ji potkat. Jakmile jsem zahlédl její úsměv, pocity byly nepopsatelné. Stejně tak patří obrovský dík Lence (maminka Leontýnky), protože s jakou energií pomáhala při přípravách závodu a propagaci, byly pro mě nevídané.
Díky všem našim sponzorům a všem účastníkům jsme dokázali obdarovat Leontýnku a její rodinu částkou 34 500 Kč. (částka nebude konečná, finanční dary může kdokoli posílat na náš transparentní účet, kde všechny dary s hrdostí předáme).
Velké poděkování všem dobrovolníkům a pomocníkům, je Vás vždy spousta a bez Vás by se nám akce nikdy nepovedla, jak bychom si přáli. Máte srdíčko na správném místě.
Michal Sekyra,
Ředitel závodu a předseda Běžíme.cz, z.s.
Fotografie: Martin Tobiška, Lucie Proche, Filip Vaněk
PS: Téměř smrtelné krvácení bylo zastaveno a pacient přežil. Zlobivá dřevěná tyčka a kladivo dostaly vynadáno. Ať to běhá a ve zdraví…