Drsný běh okolo hradu Potštejn 03. 11. 2019

Pátek večer.

Domlouvám se s přítelkyní Sylvou ohledně závodu na víkend. Krátká diskuze a předpověď počasí. Rozhodnuto.

V neděli poběžíme “Drsný běh okolo hradu Potštejn”.

Nedělní ráno je v běžecké náladě přízviskem cesty k pivovaru CLOCK, kde je start závodu. Vystupuji z auta a kocháme se kopci všude kolem. Je příjemně, teplota 11 °C a zataženo.

Následuje klasika, registrace na místě, převlečení do závodního oblečení a rozehřátí těla formou rozběhání v příjemném tempu. Vzpomínky z před pár lety mnou prochází, již jsem závod jednou běžel. Připravuji Sylvu na mnohá úskalí, které závod skýtá a dávkuje běžcům velmi intenzivně. 7,5 kilometru s 310 metry převýšení. “Nadšená” tvář nabízí zajímavý zážitek s jejím pohledem na kopec, kde je hrad Potštejn. Dostává se jí uklidnění, že “pravá zábava” začne až na kopci druhém.

Počet závodníků je větší než očekávání organizátorů, start je lehce odložen. Nikdo neprotestuje, všichni jsme natěšení, snažíme se přerušit myšlenky o profilu tratě rozmluvou o běhání, životě a mnohém dalším.

Vše je připraveno, jsme nachystaní. Jdeme na to.

Start! a všichni se rozebíháme kupředu zážitkům.

Prodírám se startovním polem vpřed, abych se rozumně zařadil do špalíru závodníků vybíhajícího první kopec po uzounké stezce. Cesta se rozšiřuje, popracoval jsem se dopředu startovního pole a to již míjíme hradby, pod kterými běžíme. Střídají se ve mě pocity očekávání a radosti, každým metrem jsme blíž prudkému seběhu. Na nic nečekám a pouštím to přímo dolů. Míjím několik závodníků z čela startovního pole a pokračuji slušným tempem. Seběh je čím dál ostřejší, střídají se kameny s kořeny. Seběhy jsou moje přednost, míjím další závodníky, když v tom jako by se zastavil čas. Ve vteřině cítím, jak mi ujíždí noha po kluzkém kameni ukrytém pod listím zbarveným podzimem. Běh se rázem mění v několik kotoulů, vstávám a pokračuji. Letmo kontroluji škody. Z ruky teče krev, pravé stehno není OK, schytalo většinu energie v pádu. Tohle mě nezastaví, Pokračuji! Ošetření v cíli.

Druhý kopec. Samotný pád mi sebral energii, ale jakoby najednou mizela sama a její doplnění se nedostávalo. Přidává se pulzující bolest. Ruka a noha. Přecházím do rychlejší chůze, bolest mi více nedovoluje. Předbíhají mě závodníci, někteří přecházejí do chůze, jak je stoupání nepříjemné, dlouhé a prudké. S každým dalším zatínám zubu, ruce v pěst a snažím se vyškrábat na kopec alespoň klusem.

Povedlo se, jsem na louce. Vede mírně nahoru, ale po předešlém prudkém a dlouhém stoupání je to pro nohy falešná rovina. Přidávám a vracím několika závodníkům předběhnutí v kopci. Dostávám se k vysílači, pouštím se do velmi prudkého seběhu. Gravitace odvádí svou práci, nebráním se, nebojuji s ní. Nechávám, aby mě plně ovládla. Nic však netrvá věčně, seběh se náhle mění na pekelné soustředění zůstat na svých nohou. Pořádná klouzačka bahnem. Zvolňuji a beru to raději po okraji skrz ostružiny. S jedním závodníkem se běžecky držíme pospolu, co to jde. Dáváme se do řeči. Je to chrudimský triatlonista. Po chvilce mi nestačí, nechávám ho za sebou. Před posledním asfaltovým úsekem předbíhám dalšího závodníka. Povzbuzuji ho a soustředím se na skupinu běžců jen kousek před námi. Přidávám, co mi je noha ochotna dovolit a zrychluji do finiše. Blížící se cíl mě však ujišťuje, že skupinku již nestihnu doběhnout a cílem probíhám jen kousek za nimi.

V cíli si sedám na zem. Vydýchávám se, dal jsem do toho maximum i přes všechny peripetie, které se přihodily. Až nyní si uvědomuji, jak hodně mě bolí ruka a noha. Dopajdám si pro pití a rychle zpět k cíli fandit. Sylva dobíhá ani ne 7 minut za mnou. Je úžasná. Bez ambicí si dobíhá pro 3. místo mezi ženami. (kategorie “Ženy do 39 let”)

Výsledková listina mě řadí na hrdě vydřené 14. místo se ztrátou 7 minut na vítěze kategorie “Muži do 39 let”.